Duchovnospis - životaspis

Duchovnospis – životopis  čaroděje- Ivana Píši – Sorcerena – bylinkáře - léčitele - člověka

V následujících řádkách Vám odhaluji stručně můj život i mou duši.

Zrodil jsem se do fyzického těla dobrovolně z vlastní vůle pro pomoc lidstvu na Zemi ze 7mé astrální sféry 25.7.1963 v 15,48hod. jako  28 reinkarnace mé nesmrtelné duše v Kladenské nemocnici coby 13 dítě mé matky a to i přes to, že jsem měl již ukončenu sansáru (koloběh životů). Tak jako každá duše v okamžiku zrození do fyzického těla zapomene na své činy , úspěchy či neúspěchy v minulých životech, tak i pro mě od tohoto okamžiku nastalo hledání své vlastní identity, podstaty, smyslu a duchovní vyspělosti či zaostalosti mé duše.

   Mí rodiče byli ateisté a nikdy nepoužívali duchovní, náboženské ani mystické nauky a praktiky. Zrovna tak ani mí sourozenci, kterých bylo celkem 12 neoplývali duchovními znalostmi a ani zbylých 8 dosud živých sourozenců nemá vesmírných znalostí a o vývoj svých duší se prakticky nezajímají.

  Již od útlého dětství se do mé duše jako první začal vrývat křik, hádky a nadávky coby něco odporně nepřirozeného a narušujícího veškerého dění vnímaného mou duší. Nicméně žádná z těchto nadávek a křiků nebyli mířeny přímo mě, to až o mnoho a mnoho let později, ale k tomu se ještě dostanu.

  První má zkušenost po prozkoumávání tohoto hmotného iluzionárního světa spočívala v zapíchnuté jehlici na pletení do mého kolena v 1 roce mého života.

   Druhá má zkušenost byla v mateřské škole v Libušině, kde jsme s ostatními dětmi pravidelně vzájemně prozkoumávali své přirození. Po asi měsíčním zjištění, že školka je nezajímavá, jsem z této utekl. Nicméně jsem byl donucen stejně do školky chodit.

  Další významná událost přišla až z nástupem do 1 stupně základní školy v Libušině, kdy jsem byl odveden do školy mou sestrou, a než se vrátila domů, já už jsem byl zpět na dvoře a hrál jsem si na písku. Do školy jsem vůbec nevlezl, neboť mi připadala divná a nepotřebná. Nicméně jsem byl objeven o hodinu později a odveden zpět.

  Od 1 do 9 třídy základní školy jsem seděl v první lavici u dveří sám, na vedlejší židli jsem měl nohy, na kolenou hlavu a spal jsem.

  Ve čtvrté třídě mě z životní nudné letargie probudil jeden slovenský spolužák, který napomínal ostatní zlobící žáky aby nezlobili, nebo je potrestá Bůh. Poprvé v životě jsem uslyšel toto slovo a probralo mě k životu duchovnímu. Začal jsem vnímat stromy, lesy, louky, květiny, bylinky,vodu, nebe, slunce, měsíc. Začal jsem viděl různé astrální bytosti a tento hmotný svět v jiných barvách. Nicméně ve škole jsem spal dál. Nic mě nepřipadalo tak zajímavé. Výjimkou bylo jen učení o lidském těle. Samovolně na mém hrubotvorném těle začala přeměna energií negativních – pravotočivých - hrubotvorných na energie pozitivní – levotočivé-jeměhmotné.

  Od této chvíle jsem začal žít ve všemožných světech které jsem objevoval a vnímal a v kterých žiji dodnes.

  S mým otcem jsem často jezdil na různé cesty a vždy když jsme projížděli přes Žebrák, nebo Točník měl jsem zvláštní pocity. Bylo to něco jako tady už jsem žil, nebo tady budu žít.

  Začal jsem vše pozorovat a to s minimální mluvou s ostatními.  Po celou dobu i v učení na obor truhlář až do 18 let se prakticky nic zvláštního nedělo. V 18 letech jsem přestal mluvit témř úplně. Mé vyjadřování spočívalo v hm a emmh. Počalo hledání v uplatnění v zaměstnání a tak jsem během několika let vysřídal mnoho zaměstnavatelů a profesí. Scela nejzajímavější byla doba v období půl roku před sametovou revolucí a půl roku po ní kdy jsem dělal na patologii v Kladenské nemocnici.    Vlivem karmické moudrosti jsem se dam dostal s jasným cílem prozkoumat důkladně lidské tělo. Jelikož jsem prováděl pitvy, čím dál víc jsem zjišťoval jak jsou zbytečné a nepotřebné. A tak moji činost jedné noci ukončila návštěva všech 123mrtvých které jsem pitval. Všichni přišli a ptali se mi na totéž. Proč to děláš? A tak ačkoli jsem při pitvě všechny duše mnrtvých posílal za světlem a vysvětloval jsem jim, že jejich tělo je mrtvé, toto povolání jsem vzdal a skončil ze dne na den. Nutno ještě dodat, že na tomto pracovišti si dělal stáž jeden mladý doktor z Prahy, který měl srdce otevřené, a kterého velmi zajímalo to, že jsem ještě před pitvou měřil virgulema mrtvé s cílem zjistit, jaké měli choroby a na co zemřeli. Jelikož jsem měl s touto experimentální diagnostikou téměř 100% úspěšnost, dotyčný lékař mé praktiky použil ve své práci. A jak jsem se dostal k diagnostice? Od mého duchovního učitele jsem začal okoukávat a zkoumat co že to vlastně dělá. K mému duchovnímu učiteli jsem se dostal rovněž karmickým přičiněním.

  To se musím  však trošičku vrátit zpět, neboť zajisté významnou událostí pro mne bylo setkání se a spřátelení s dvěmi významnými dušemi a to s Járou Kalinou (reinkarnace sv.Jana) a Mirkem Kolčavou(člověk člověka) z Libušína, které započalo v mých asi 18 letech. S těmito jsem vedl nekonečné rozhovory o nekonečnu, vesmíru, absolutnu a jednotě. Těsně před mými 22léty k nim přibyl ještě Pavel Jerman(reinkarnace Milarepy). A to byla má největší změna v mém životě. Pavel měl svého duchovního učitele, který se záhy stal i duchivním učitelem Járovým a jednoho dne si tento učitel vybral za žáka i mě. Byl jím Zdeněk Fryč z Kostelce nad Orlicí. 

 To mi bylo 22 let. Do této doby se mi vyhýbali všemožné neřesti, jako alkohol a kouření. Pan Zdeněk Fryč byl vyjímečný člověk, jež nikomu nic nevnucoval a snažil se najít vhodné následovníky, kteří by pokračovali v jeho nekonečné práci přeměny lidstva. Postupem času měl celkem 32 žáků z Čech, Moravy a ze Slovenska. Od Zdeňka jsem se přiučoval všemu, co dělal, především však práci s virgulema, což mě nesmírně zajímalo. Mistr ,Guru a učitel opustil tento svět po delším karmickém utrpení 18.3.1990 ve věku65let.                                                                                                      Celých 13 let jsem zkoušel na známých a příbuzných diagnostiku a to i přes to, že mi Zdeňek řekl, že již mohu měřit prakticky cokoli. Až v r. 2000 jsem se odvážil dělat tuto práci veřejně a pro kohokoli v Léčivém domku v Žebráce. Ano do Žebráka jsem se dostal a usadil se zde. Oženil jsem se s Alenkou a máme dva kluky - zlobivce. Alenka je mou pátou dívkou v mém životě a čtvrtou se kterou jsem začal dělat vše, co dva lidé opačného pohlaví dělají.  

  První má  téměř 3letá láska byla platonická, druhá, která začala po 3letech právě ve 22letech byla rovněž 3letá , třetí byla s různými přestávkami také tříletá, čtvrtá byla rokenrolová  a chlastací asi roční a byla to má první svatba, která skončila bez dětí a rozvodem, no a 5tá je má vysněná a vykouzlená největší pomocnice a druhá manželka Alenka s kterou žiji dodnes. V okamžiku kdy jsme se poznali jsem byl na úplném totálním dně způsobeném mou rozhazovačností a alkoholem. Měl jsem dluhy a byl jsem často v alkoholovém opojení jako v určitém věku téměř každý z nás. Mnoho z nás často může přijít o veškerý svůj majetek, aby se obrátil a našel svou cestu. Zbývalo mi pár měsíců ke smrti nejen z důvodu ničení vlastního těla, ale i vlivem mé karmy,kterou jsem si způsobil svými nerozvážnými čarodějnickými činy.  Karma mi v tento okamžik r.1997 nabídla Alenku, a ačkoli jsem od prvního okamžiku věděl, že to nebude jednoduché, já ji přijal a jsem šťastný, že ji mám. Postupně mě naučila opět žít mezi lidmi, naučila mě pracovat, odnaučila mě pít (od r.1998 nepiji alkohol), splatili jsme mé dluhy.Po jejím boku a s její pomocí jsem mohl konečně realizovat své sny a mé úkoly zde na Zemi.

              Když jsme si po svatbě na hradě Točník opravili bydlení v rodinném domku Alenčiných rodičů, záhy jsme si v témže domě otevřeli Léčivý domek - čajovnu s bylinkama, tak jak mi už dávno před lety předurčil můj duchovní učitel. Není bez zajímavosti to, že tento dům po rozsáhlém požáru někdy v 16 stol. opět vystavěl pan Čaj-ranhojič.  Oba dva jsme při tom chodili do práce v Berouně a obě výplaty jsme dávali na zboží. A to celé tři roky. Jedli jsme jen nejnutnější a nejlevnější. Po třech letech jsme začali vyrábět své originální masti z kokosového tuku lisovaného za studena a já mohl přestat chodit do práce a plně se věnovat této naší bohulibé činnosti. Na první z mastí a to čarodějné mazání jsem přijal recept od mého duchovního učitele, neboť jsem se trápil s recepturou dost dlouho, tak se mi zjevil, jako se mi zjevuje občas do dnes a pomohl mi s receptem.Manželka chodila do práce dál až do narození našeho prvního syna Ivánka. Po narození druhého syna Zděndy a po ukončení mateřské už se věnuje této činnosti se mnou.

  Má třetí dívka byla velmi energická a měla pěknou vyřídilku. Hádky , výčitky a nadávky byli na denním pořádku. Shodou různých okolností to byla dívka Járy, mého přítele. Svedla mě když jsem u Járy bydlel. Byli to neskutečné tři roky vzájemného hledání vlastích identit. Pro mě velká zkušenost, kterou bych však už opakovat nechtěl.

  Veškeré hádky a nadávky a křik na mě po celý můj život nepůsobí dobře stejně jako na každého, neboť mi to narušuje mé energetické pole a tím je mi špatně i od žaludku a z čehož mám od dětství žaludeční vředy. Nutno však dodat, že to je jediný nástroj na zhrubování mého jeměhmotného těla. A snad právě proto jsem dostal Alenku, která ač jinak hodný a mírný beránek, od začátku našeho vztahu hnedka pochopila, že na mě musí tvrdě a razantně, aby mě udržela zde na zemi a byl jsem schopen tady žít. Jinak by se mé jemněhmotné tělo čím dál víc zjemňovalo, až bych se rozplynul (není to však tak, že by jsme se přeli každý den od rána do večera). Když jsem mou nynější ženu Alenku poprvé spatřil, bylo mi řečeno: To je duše, která tě zachrání a která ti pomůže najít tvou cestu a úkoly zde na Zemi. Nebude to zadarmo, ani jednoduché, neboť i Ty jí budeš muset pomoci najít cestu a bude to neskutečný celoživotní boj ve sjednocování dualit. 

  Nevím kdo z nás dvou je svatější, ale zcela jistě , tedy doufám , se vzájemě doplňujem. A jdeme spolu a s našemi dětmi dál tímto životem se vší radostí i zklamáním, výhrami i prohrami a doufám, že až do smrti.                                                                                                                                 Jelikož největší změny a stím spojené splnění mých úkolů zde na Zemi přijde po r.2018-2048, mám co dělat abych se díky svým čarodějnickým kouskům vůbec tohoto data dožil.

Zhruba od mých 9 let vidím a slyším nejen astrální bytosti, víly,skřítky, démony, mrtvé, kteří bloudí , anděly, kteří chtějí pomoci apod. , ale především energie které jsou všude , v každém a ve všem. Jeden čas jsem se i těmto energiím vyhýbal na ulici, později jsem se naučil těmito energiemi procházet ačkoli se balí na nohy, které potom bolí a otíkají. Jde to ale vyčistit dechovým cvičením, nebo obyčejným osprchováním. Představte si, co by se se mnou stalo za pár let, kdybych neměl vedle sebe Alenku, která mi neustále pomáhá odhánět tyto mé vize svou přítomností a razantností. A tak se každý den ukládám ke spánku, jež by dal spíše nazvat bděním a umírám. Má duše každou noc cestuje v nekonečnu a sbírá iformace. Ráno se zase zrozuji do nového světa i dne opět očištěn a s novou jemněhmotnou energií, kterou přes den dávám a používám na co potřebuji.

  Do svých 5let jsem bydlel v Kačici u Kladna, poté v Libušíně u Kladna, od 22let do 34let srřídavě v Kladně nebo v Libušíně. Od svých 35let od r.1998 bydlím v Žebráku u Berouna.

  Více o mě a mém životě v rubrice Kdo jsem.

  Od mých 17 let se též věnuji hudbě, skládání textů a písní a to s přestávkami až do dneška. O tom více v rubrice LAS PALMAS.    Díky Čaroděj

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | podmínky

Licence Creative Commons
http://www.lecivydomek.cz/carodej, jejímž autorem je Ivan Píša, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported .